Platidla ve staré ČíněDlouho před vynálezem mincí používala Čína jako nástroj směny různé předměty. Třeba v 11. století před naším letopočtem se v severní Číně ujaly ulity plžů kauri. Od 13. století už tyto ulity platily za vzácné klenoty a v 15. století fungovaly jako skutečné platidlo – pět ulit kauri na dvou šňůrkách znamenaly jednu platební jednotku. V rolnických oblastech státu, například v okolí Žluté řeky, si lidé na ozdoby nepotrpěli, cenili si praktických výrobků. Platidlem se zde stala třeba motyka. V osmém století se jako prostředek směny začaly vyrábět nejen bronzové ulity kauri, ale i bronzové motyky.

Král Čchin, který v roce 221 před Kristem přijal císařský titul Čchin Š-chuang-ti (vyvolený božský císař), vynalezl první čínské mince keš o váze osmi gramů, jež graficky symbolizovaly čínskou císařskou autoritu. Nedalo se samozřejmě zabránit tomu, aby se v méně pokrokových částech Číny používaly jiné prostředky směny – vzpomeňme na dlouhodobě oblíbené motyky a ulity. Jako jediná oficiální měna v říši ale byl vyhlášen keš. Tyto mince měly hodnotu zlata a na rozdíl od mincí vyráběných v západním světě se nerazily, ale lily. K lití se používal úředně schválený model, který se vyřezával například do slonoviny. Je zajímavé, že výroba nebyla výsadou státní mincovny. V prostředí, kde byl nedostatek císařských mincí, lidé vyráběli alternativy a ty byly na trhu rovnocenné s platidlem uznávaným císařem. Po pádu dynastie Čchin došlo k nadprodukci jiných než císařských mincí, trh byl jimi zahlcen, a keš nakonec disponoval jen zanedbatelnou hodnotou.

Platidla ve staré ČíněNa přelomu 8. a 9. století, 300 let před západním světem, vynalezli důmyslní čínští obchodníci směnku. Ještě jedno vítězství v oblasti ekonomiky mají Číňané na kontě; zatímco v Evropě patří prvenství jednomu norskému obchodníkovi žijícímu v 16. století, ve světovém měřítku vede jednoznačně Čína. V roce 650 tam byly za císaře Kao Tsunga vydány první papírové peníze. Za všeobecnou měnu byly uznány v 10. století, ale intenzivně se začaly rozšiřovat až na přelomu 11. a 12. století. Marco Polo ve světově proslulém cestopisu Milion (psáno v letech 1298 a 1299) podává o Číně svědectví a významný prostor věnuje právě čínské ekonomice. Upozorňuje třeba na to, že tyto bankovky se staly oběživem i v Persii a Japonsku.

Za vlády Čingischána se papírové platidlo ještě těšilo oblibě a mince byly zavrhovány jako peníz sprostého lidu. Situace se záhy změnila. Zatímco mince bez ohledu na datum vydání odolávaly zubu času, papírové bankovky nebyly stálé ani co do materiálu, ani co do státní finanční perspektivy. Podléhaly inflaci a stažení. Kublaj Chán v roce 1260 navázal na tradici stříbrných peněz. Poptávka po stříbru byla v té době obrovská a měla dopad na celý svět. Evropská a čínská ekonomika se propojily. Do Číny, stejně jako do mnoha dalších států, se dostalo několik Pražských grošů. Nefungovaly zde jako platidlo, byly přetavovány a stříbro se využilo jiným způsobem.

Jak jsme mohli poznat, zlatý kov v historii čínské ekonomiky nehrál nejvýznamnější roli. Ke zlatu se Čína ale obrací v současnosti. Vytváří monumentální zlaté rezervy a bez nadsázky se dá mluvit o zlaté horečce.

Autor: Michaela Kašičková