Prezident Miloš Zeman ve svém Vánočním poselství zmínil, že jeho přáním je přiblížení České republiky Skandinávským zemím, kde jsou vysoké daně, které mají podle prezidentových slov příznivý vliv na vývoj zdejších ekonomik.

Kdo tyto vysoké daně platí?

Nejprve zkusme vyslovit dvě poněkud extrémní premisy o tom, proč se obecně lidé ve Skandinávských zemích a třeba i v sousedním Německu mají docela dobře.

  1. V zemi žijí šikovní a kreativní lidé, kteří ve velké míře podnikají. Panuje zde vysoká konkurence, která stimuluje technologický pokrok a žene nahoru platy kvalifikovaných pracovníků. Méně kvalifikovaní pracovníci jsou silně motivováni k rekvalifikaci. Vysoká konkurenceschopnost výráběných produktů podporuje export.
  2. V zemi působí domácí korporace, které svým zaměstnancům platí relativně vysoké platy a poskytují rozsáhlé zaměstnanecké výhody. Rozdíl mezi příjmy a domácími náklady korporací se vyrovnává přívalem kapitálu z početných filiálek z okolních zemí. Zemí, kde nepanují tak příznivé platové a pracovní podmínky.

Abychom naplnili slova pana prezidenta o příjmech státu z daní. V případě modelu 1 předpokládejme jako základ příjmu progresivní zdanění úspěšných podnikatelů. V případě modelu 2 předpokládejme jako základ příjmu vysoké zdanění zaměstnanců korporací.

Jak zjistit, který model převládá?

Svět není černobílý, ale dejme tomu, že v některých zemích se uplatňuje více jedno či druhé. Jak potom můžeme rozhodnout o tom, které z těchto tvrzení je pro danou zemi více či méně pravdivé? K tomu bychom potřebovali mít údaje o tom, kolik je v daných zemích firem, jak jsou tyto firmy velké a jak se jim daří. A takovéto údaje se mi za jedno nedělní odpoledne dohledat nepodařilo. Narazil jsem ale na velmi zajímavou statistiku o tom, kolik se v jednotlivých zemích světa utratí za reklamu - vztaženo na jednoho obyvatele.

undefined

Obr. 1: Průměrné měsíční náklady na reklamu v USD vztažené na obyvatele (zdroj: marketingcharts.com, plná velikost)

Tato statistika je sama o sobě bezzubá, to že v USA mají lidé peníze na reklamu a v Indii ne je asi každému jasné. Navíc v jednotlivých zemích panují různé cenové hladiny, takže pouhé srovnání absolutních čísel víceméně odráží vyspělost jednotlivých zemí. Zkusme ale z těchto informací dostat více.

Jak odhadnout konkurenci v jednotlivých zemích?

Vezměme si průměrný měsíční hrubý domácí produkt vztažený na obyvatele. Tato hodnota nám říká, kolik toho obyvatel dané země vyrobí za měsíc. Přesněji reřeno, jaká je cena zboží a služeb, které jeden obyvatel za měsíc svou prací vyprodukuje.

Pokud dáme do vztahu náklady na reklamu a HDP, dozvíme se, kolik procent z ceny vyrobeného zboží připadne v dané zemi na jeho propagaci. Logicky pak můžeme usuzovat, že v zemi, kde je toto procento vysoké, je i vysoká konkurence. V takové zemi je pravděpodobně mnoho podnikatelů, kteří aby uspěli, investují do reklamy. Tito podnikatelé ale také velmi pravděpodobně hledají kvalitní pracovníky, kterým za dobrý výkon a konkurenční výhodu rádi dobře zaplatí.

undefined

Obr. 2: Podíl měsíčních nákladů na reklamu a HDP v USD na obyvatele (plná velikost)

Podíváme-li se na náš seznam zemí v původním pořadí, tak vidíme, že se situace výrazně mění. V USA, Austrálii a ve Velké Británii musí podnikatelé investovat do reklamy nejvetší podíl z ceny výrobku. Norsko, Švédsko a Německo se ale drží na chvostu nejvyspělejších světových zemí.

Dalšími zajímavými zeměmi jsou Japonsko, Rusko, Čína a Indie. Schválně, zkusme si výsledky z tohoto grafu porovnat se subjektivní představou o kvalitě podnikatelského prostředí a míře konkurence v daných zemích.

Zlepšení odhadu

Náš odhad můžeme ještě vylepšit. Pořád totiž uvažujeme, že v jednotlivých zemích je stejně draho. Přidejme tedy kupní sílu obyvatel. OECD vydává pravidelně statistiku, ve které vybírá spotřební koš v hodnotě 100 USD. Následně je měřeno, kolik podobné zboží a služby stojí v jednotlivých zemích v přepočtu na dolary. Například v ČR je možno uvedený spotřební koš pořídit v přepočtu za 59 USD.

Pojďme tedy ceny za reklamu vztáhnout na kupní sílu obyvatel. Víme, že průměrný čech zaplatí za reklamu 122 USD měsíčně. Chceme vědět, kolik by za totožnou reklamu zaplatil, pokud by cenové hladiny ČR a USA byly vyrovnané (v ČR by bylo stejně draho jako v USA). Bylo by to zhruba 207 USD. Nyní se opět podívejme na graf vztažený k HDP na obyvatele.

undefined

Obr. 3: Podíl měsíčních nákladů na reklamu a HDP v USD na obyvatele se zohledněním kupní síly (plná velikost)

Co tedy vidíme? Kolik procent z ceny toho, co každý obyvatel za měsíc vyrobí, se v dané zemi vynaloží na reklamu, za předpokladu, že je všude stejná cenová hladina. Jsou zde Skandinávské země a Německo na špičce? Rozhodně ne! Vede USA, následuje Austrálie, Japonsko, Jižní Korea a Velká Británie. Ponechám na každém ať si graf porovná s vlastní představou o kvalitě podnikatelského prostředí v jednotlivých zemích. Který z obou extrémních modelů Vám na jednotlivé země pasuje nejlépe? Můj názor? Pane prezidente, škoda že nemáme vlastní Ikeu, Lidl, Bauhaus, Hornbach a další.

Michal Rost