Starověký Řím je dodnes zkoumaná a velmi inspirativní civilizace vzniklá z města Říma v 8. století před Kristem, která přetrvala do 6. století našeho letopočtu. Forma vlády Říma se v průběhu staletí proměňovala. Spolu s tím se logicky měnily národy, jazyky, kultura, náboženství a pohled na finance.

Valerian IIPojďme si připomenout některé milníky v oblasti ekonomiky. Ve třetím století před naším letopočtem se v Římě ve funkci platidla používaly bronzové destičky. Razil se na ně nápis ROMAION. Destičky byly později vystřídány mincemi, například stříbrnými denáry. Jeden denár se dělil na deset měděných penízků, takzvaných asů. Připomeňme, že první denárová mince měla na líci hlavu bohyně Romy a na rubu dva jezdce na koních. Záhy se na mincích začalo šetřit. Během druhé punské války (218 až 201 př. n. l.) v nich značně snížili obsah drahého kovu. Tento stav přetrval poměrně dlouhou dobu. Císař Augustus (63 př. n. l. – 14 n. l.) mincovní systém inovoval a za jeho vlády se razilo platidlo z téměř ryzího kovu – mosaz, stříbro, měď a samozřejmě zlato. V posledních letech římské republiky, krátce před vznikem císařství, začaly být raženy nové zlaté mince s názvem aureus.

Za zmínku rozhodně stojí ekonomické postoje Konstantina I. Velikého (mezi léty 272 až 285 –337). Výdaje spojené s výstavbou Konstantinopole, stále se zvyšující náklady na vojsko a úřady a v neposlední řadě štědré příspěvky církvi enormně zasahovaly do státní pokladny. Ve snaze zlepšit situaci provedl Konstantin daňovou reformu. Občané pod výhružkou výprasku platili jednou za čtyři roky daň ve zlatě nebo stříbře. V rámci měnové reformy zahájil Konstantin také ražbu zlaté mince zvané solidus. Tato mince byla poprvé vydána už za vlády římského císaře Diocleatiana v roce 301. Jednalo se ale o velmi malý vzorek, který ekonomiku nedokázal ozdravit. Konstantin přišel s promyšlenějším nápadem a roku 312 tak solidus nahradil původní aureus v roli zlaté císařské mince. Platidlo bylo všeobecně přijímáno a setrvalo v oběhu až do pozdní antiky a raného středověku. Ovlivnilo dokonce ražbu některých arabských a evropských mincí.

Římské minceHovoříme-li o zlatu, nesmíme zapomenout na šperkařství, jež bylo v období starověkého Říma rozvinutým a stále se zdokonalujícím se řemeslem. Šperky se vyhotovovaly výhradně ze zlata a byly zpočátku výsadou elitních osobností. Později se zlatými šperky zdobili lidé z nižších vrstev a nakonec se stalo oblíbené i mezi vojáky. Typickým zlatnickým produktem byla brož, která se používala na spojení jednotlivých látek nebo kusů oděvů.

Zajímavost na závěr: Před několika málo lety, kdy nás začala sužovat globální finanční krize, obletěly média úryvky přednášek Philipa Kaye, historika Oxfordské univerzity. Ten přišel s tvrzením, že ekonomické problémy nelze redukovat na současnost nebo nedávnou historii – starověký Řím se s nimi prý potýkal už v roce 88 před naším letopočtem: Pontský král Mithridat VI. nad Římany tehdy vyhrál část Asie. Kay dnes těžko spolehlivě odhalí, jakým způsobem a za jak dlouho se Římu podařilo postavit se na nohy, ale tato vsuvka může fungovat alespoň jako útěcha a důkaz toho, že z krize se cesta ven našla i tehdy.

Autor: Michaela Kašičková